POSED aneb konečný návrh úlu pro Šporkovský palác

 PROČ ÚL

Už z první přednášky, kterou jsem vyslechla na střeše Národního zemědělského muzea v Praze, se včelařem Augustinem Uváčikem, jsem se dozvěděla, že střešní/městské včelaření je přeci jen trochu jiné, složitější, než je včelaření „běžné“, na zemi/ ve volné krajině. Také mne překvapilo, na kolika střechách ve městě se úly nacházejí. Více, než byste řekli. Vlastně skoro každá včela, která vám ve městě proletí nad hlavou, letí do nějakého střešního úlu. Aby městské včely neobtěžovaly obyvatelstvo, včelař musí například na jaře opatřit úl tak, aby zabránil rojení. Střešní včelaření si tedy žádá alespoň pár let zkušeností. Včelaři se ale rozhodně nenechají odradit, každé město potřebuje svých několik set tisíc včel, které opylují městskou zeleň. Proto úl. Proto ve městě.

ŠPORKOVSKÝ PALÁC v PRAZE

Šporkovský palác v Praze je původně třípatrový barokní palác navržený v 17. století Jeanem Baptistem Matheyem.  V 18. století ho vlastnil hrabě Špork, jedna z nejvýznamnějších osobností pražské barokní kultury, po kterém se palác jmenuje. V průběhu dalších století palác velmi často měnil majitele, a to se podepsalo i na jeho architektuře – má mnoho vrstev. Na konci 18. století byl palác Špork přestavěn ve stylu klasicismu podle Antonína Haffeneckera a následně Jana Nepomuka Palliardiho. Ve 20. století dům odkoupila rakouská banka a vzhled budovy se změnil podle návrhu Josefa Gočára. Jak Šporkovský palác vidíme dnes, je zásluha architekta Stanislava Fialy.

 

Stanislav Fiala je český architekt, který se architektuře věnuje od 80. let 20. století a roku 2019 získal ocenění Architekt roku. Spolupracoval s Martinem Rajnišem, Tomášem Prouzou nebo Jaroslavem Zimou a jeho další realizace jsou například palác Drn v Praze, Obchodní centrum Nový Smíchov nebo Golf klub Čertovo břemeno.

Dnes je Špork sedmipatrová budova, kde sídlí restaurace a právní kanceláře, propojuje ulici Hybernskou a V Celnici a skvěle zapadá do žijící atmosféry Nového Města v Praze, kde se nachází.

VÝCHODISKA A INSPIRACE NÁVRHU

Když jsem Šporkovský palác poprvé navštívila, nejvíce mne zaujaly červené sochy okřídlených jelenů. Sochy dodávají paláci úplně nový rozměr, stále do prostoru ale krásně zapadají. A proč zrovna jelen? Šporkovský palác – lovec hrabě Špork. Hrabě Špork miloval tzv. parforsní lov, který probíhá tak, že významné osobnosti na koních a se psy po boku pronásledují předem vybranou oběť, většinou jelena. Nakonec, když je hon úspěšný, oběť uženou. Největší inspirací mi při navrhování úlu tedy byl motiv myslivosti, lovu, čekané….

KONCEPT

Na následujících stánkách vám tedy představuji návrh svého úlu, který je inspirován mysliveckými posedy – stavbičkami, které v naší krajině zdomácněly. Úl jsem umístila na střechu, pro kterou Stanislav Fiala navrhnul zahradu - střešní terasu. Myslím, že to krásně podtrhuje všechno, co má správný posed mít – být skryt mezi zelení a zároveň mít krásný rozhled.

NÁVRH

A jak můj návrh funguje?  Jedná se typem o jednoduchou kůlovou konstrukci, zavětrovanou. Je 3 metry vysoký, má manipulační plošinu pro včelaře, a navíc úložný prostor, aby se včelař nemusel po každém kroku ošetření vracet na zem a mohl v klidu pracovat, a nakonec se třeba i kochat výhledem. Posed může být i pro návštěvníka doslova novým levelem zážitku, pohledu na město. I konstrukce úlu je typická posedová, kontrastovat ale bude v materiálu. Samotný úl by měl být standartní (např. Langstroth) - ze dřeva, avšak pokrytého červeným plechem. Fialův prvek, armovací ocelové pruty neboli roxory, budou ve svazcích tvořit nohy úlu i jeho zavětrování.

REFLEXE

Uvědomila jsem si, že stavební materiál je krásný sám o sobě a nemusí být vždy jen zakrýván.

Pochopila jsem, že proces navrhování je velmi komplexní, je třeba se k tématu stále a stále vracet a vždy je kam se posouvat.

Zjistila jsem, že výroba modelu zabere více času, než si myslím.

Velké poděkování taťkovi za rychlé sehnání materiálů.